Vtipnou parafrázi Zátopkova hesla jsem nevymyslel, ale narazil jsem na ni kdesi na LinkedInu jako heslo u profilu jedné uživatelky. A možná, že i ona si to kdesi vypůjčila. Tehdy mě pobavilo a s odstupem času musím říct, že jako heslo pro trénink je mnohem rozumnější než to Zátopkovo. Je nutno dodat, že u Zátopka jeho původní heslo nebyla nadsázka. Jeho tréninky zahrnující 100 čtyřstovek s meziklusem (viz článek „Jak trénoval Emil Zátopek“ zde na blogu), a to bez dnů odpočinku, to je skutečná rasovina. Tato tréninková metoda je však dost kontroverzní a nelze ji doporučit jako hodnou následování. Zátopek sám extrémně dobře regeneroval, a tak se zřejmě vyhnul zranění. 

Jeho heslo ovšem zaplavilo sportovní svět a kdejaký začátečník má pocit, že pokud při tréninku nevyplivne plíce, trénoval málo. Tento přístup vede jak ke zraněním, tak k nechuti k samotnému tréninku. Tedy pokud nejste ctitelé Leopolda von Sacher-Masocha. Pokud toužíte trpět (a utrpení překonávat), šetřete si to na závod, nejlépe na jeho konec, kde si bolesti užijete dostatečně. 
Ale k věci. Smyslem tréninku je zjednodušeně řečeno tělo zatížit (např. intervaly) a pak je nechat regenerovat (např. 1. den klus a druhý den volno), znovu zatížit a tak dále, to celé členit do větších cyklů a ty na sebe nechat smysluplně navazovat a vše směřovat k výkonu na předem vybraném závodě. Samozřejmě lze běhat i pro radost a bez závodů, ovšem pak je důvodů k sebeničení ještě méně, k lepšímu zdraví brutalita ke svému tělu určitě nevede.

Během tréninku dáte tělu podnět, se kterým se pak v průběhu dalších dní vyrovnává. Zlepšení tedy probíhá ve chvíli, kdy ležíte na gauči a máte nohy nahoře. Určitě není dobré nutný čas pro regeneraci narušit dalším tvrdým tréninkem. Zničili byste tak efekt toho předchozího. Na druhou stranu není dobré regenerovat příliš dlouho a prošvihnout tak chvíli tzv. superkompenzace, kdy v určitou chvíli po tréninku (z mé zkušenosti obvykle za dva dny, ale záleží na typu tréninku a také na věku – starší běžci regenerují hůře než mladší) dochází k obnově zdrojů nejen na původní úroveň, ale i kus nad ní. A to je ta správná chvíle pro další trénink.

Celé to vypadá složitě, ale v zásadě jde o to si po tréninku dostatečně odpočinout (nezanedbávat spánek) a až poté tělo znovu zatížit. Je dobré myslet i na to, že únava se kumuluje, a proto vám po nějaké době nemusí obvyklé dva regenerační dny (připomínám, že doba regenerace je individuální, dva dny bývaly mou obvyklou dobou zotavení, nyní už to budou spíše tři dny) stačit. Není také dobré běhat každý den, ale alespoň jednou týdně si dát od běhání pokoj. Myslete na to, že i v běhání často platí, že méně je někdy více a že je lépe trénovat chytře než se snažit rvát to přes sílu.