Jestliže jste otevřeli nějaký časopis věnovaný běhání a četli si tréninková doporučení, patrně vás napadlo, že jsou určená mladým běžcům na vrcholu sil a vy byste potřebovali nějakou úpravu související s věkem. A máte pravdu, po čtyřicítce je opravdu třeba trénovat trochu jiným způsobem než v pětadvaceti. 

Věk však není nic absolutního. Důležitým faktorem je zde vaše tréninková historie. Jste-li aktivní běžec, který běhá od mala, nikdy jste neutrpěli vážnější běžecké zranění, jste na tom jinak než běžec, který právě začal poklusávat, protože dostal doporučení od lékaře, že má být aktivnější. Tito dva běžci jsou stejně staří, jejich trénink však bude velice odlišný. Dodávám, že jste-li tím běžcem bez dlouhé tréninkové historie, vůbec to nemusí znamenat, že zvládnete nanejvýš pomalu klusat a už vás žádný úspěch v běhu nečeká, tedy pokud o něco takového stojíte. Někteří dokonce tvrdí, že běžci s dlouhou historií mají z tisíců naběhaných kilometrů přecitlivělé nohy a hůře snášejí delší závody než běžci, kteří začali trénovat až v pozdějším věku. Podívejme se však na základní doporučení, jak trénovat, když ve vlasech objevíte první šedé odstíny.

Nejprve zmíním obecná doporučení platná pro všechny běžce. Když jste starší, tělo hůř regeneruje a také pomaleji reaguje na tréninkové podněty. To znamená, že po intenzivním tréninku budete potřebovat víc času na zotavení. Také zátěž je třeba navyšovat opatrněji než v mládí. Starší tělo je obecně náchylnější ke zranění, proto je třeba věnovat čas kompenzačním cvičením, zejména posilování. Také je třeba věnovat zvýšenou pozornost rozcvičení.

Jste-li běžcem s dlouhou historií, nebudete potřebovat tolik pomalých kilometrů a důraz je třeba dát zejména na kvalitní tréninky a regeneraci mezi nimi. Jednoduše řečeno, už máte své odklusáno a síly je třeba věnovat spíš intenzitě, samozřejmě s náležitou regenerací. Celkově tedy budete běhat méně. U začínajících běžců je naopak třeba věnovat se aerobnímu rozvoji, ovšem s tím, že kilometráž musíte navyšovat opatrně, aerobní rozvoj vyžaduje čas.

Výše uvedená doporučení vypadají jednoduše až banálně, ale řídit se jimi je složitější, než se zdá. Když se cítíte skvěle, je těžké si říct, že pro dnešek toho bylo dost. Nebo když si po intenzivním tréninku den, dva odpočinete, cítíte se silní a máte chuť si zase naložit, tak si koledujete o zranění, protože vaše svaly zdaleka nezregenerovali dostatečně. Ve vyšším věku jsou například lýtka daleko náchylnější ke zranění. A z vlastní zkušenosti říkám, že jakmile se coby veterán zraníte, tak uzdravení trvá dlouhé týdny. A jedno zcela obecné doporučení na závěr: zacházejte se svým tělem hezky a pečujte o něj, asi jako byste se starali o velice drahý automobil, na který jste šetřili půl života. Zní to banálně, ale kupodivu těm našim plechovkám věnujeme často víc péče než vlastnímu tělu.