Emila Zátopka není třeba dlouze představovat. Všichni jej podle jména známe a mnozí by si dokázali vzpomenout na nějakou historku spojenou s jeho jménem, od běhání v kanadách po trénink s manželkou Danou na zádech. Zátopkův hattrick na olympiádě v Helsinkách v roce 1952 už s největší pravděpodobností nikdo nezopakuje, běhání se od padesátých let výrazně posunulo, a pokud má někdo medailové ambice, musí se úzce specializovat jen na určitou trať. Zátopkovy rekordy byly překonány již několik let po jejich vytvoření, a to velice výrazně. Se svými časy stále patří k nejlepším českým běžcům. Pro připomenutí, 5000 m běžel nejrychleji za 13:57,2 a 10 000 m za 28:54,2. Na letošním Mistrovství ČR na dráze by pětku vyhrál o půl minuty. Jeho osobák na desítku je o půl minuty lepší než osobák našeho v současné době nejlepšího vytrvalce Jiřího Homoláče.

  Zátopek si svá vítězství tvrdě vydřel. Jeho tréninky je těžké napodobit, protože je nikdo nezvládne. Zdá se, že Zátopkova hlavní devíza byla schopnost rychlé regenerace. Když zaběhl světový rekord na hodinovku (20 052 m), běžel poslední kilometr za 2:51,8. V cíli měl tepovou frekvenci 168/min a čtyři minuty nato již jen 108/min. Za další tři hodiny měl 52 tepů/min. Také to vypadá, že skvělé časy zaběhl zejména poté, co jej zranění nebo jiná zdravotní indispozice donutila pár dnů odpočívat. To je ovšem jen spekulace. Pojďme se nyní podívat na jeho trénink. V zásadě lze napsat, že podstatou jeho tréninků jsou intervaly, v různém tempu, ale v ohromném množství.

V únoru roku 1954 odběhal následující tréninky (rozběhání a vyklusání neuvádím):

• Pondělí 15. 2.: 70 x 400 m/150 m meziklus
• Úterý 16. 2.: 40 x 400 m/150 m meziklus
• Středa 17. 2.: 40 x 400 m/150 m meziklus
• Čtvrtek 18. 2.: 80 x 400 m/150 m meziklus
• Pátek 19. 2.: 80 x 400 m/150 m meziklus
• Sobota 20. 2.: 70 x 400 m/150 m meziklus
• Neděle 21. 2.: 40 x 400 m/150 m meziklus atd.

Běhal dvakrát denně. Koncem února se dostal až na 100 x 400 m/150 m meziklus. Nejčastěji běhal tempem závodu, tj. 400 m za 1:08, doprostřed tréninku vkládal sérii 15 nebo více čtyřstovek, které běžel naplno. Za únor a březen naběhal celkem 1845 km, tři čtvrtiny z toho v závodní rychlosti! (zdroj: Richard Askwith, Dnes trochu umřeme, 2017)

Předpokládám, že každý běžec si již udělal jistý obrázek o neuvěřitelném úsilí, které stálo za Zátopkovým úspěchem. Jeho metoda je vlastně jednoduchá a dnešní trenéři by ji patrně odvrhli jako neefektivní, vedoucí k přetrénování nebo ke zranění. Ovšem bez těchto zničujících tréninků by to nebyl Zátopek – bohatýrský atlet, kterého známe a obdivujeme.