Nedávno jsem si všiml v Decathlonu, že trailové běžecké boty byly označeny popiskem „na trail do 40 km“, „na trail do 80 km“ a „na trail do 160 km“. To je pozoruhodné. Nevím, kolik běžců běhá v tréninku přes 40 km v kuse. Popisek podle mne odráží rostoucí oblibu dlouhých běžeckých závodů v přírodě. Uběhnout maraton po rovině, na asfaltovém povrchu, zřejmě přestává být tou pravou a zásadní výzvou. Ultratraily, jak se říká běhům delším než maraton, vedených přes hory a doly, začínají lákat tolik lidí, že je třeba se přihlásit s předstihem několika měsíců. Ty nejoblíbenější bývají obsazeny pár minut po spuštění registrace.

Proč tolik lidí touží podstoupit tak zničující výkon, jakým je např. sedmdesátikilometrový trail s převýšením tři tisíce metrů, navíc v srpnovém vedru? Je to touha po dobrodružství, snaha si něco dokázat, překonat sám sebe nebo jen chuť zkusit něco nového? Na tuto otázku se snaží odpovědět např. Adharanand Finn v knize „The Rise of the Ultra Runners: A Journey to the Edge of Human Endurance“, kde se celému fenoménu věnuje velice podrobně. Za sebe se domnívám, že je to kombinace všech uvedených faktorů, namixovaných u různých lidí v různém poměru.

Na každý pád, pokud jste se rozhodli takovou výzvu podstoupit, je na místě se dobře připravit. O ultramaratonu se říká, že nelze být připraven příliš. Prostě udělejte všechno, co můžete. Stejně to bude málo, jak v průběhu závodu ke své nevoli zjistíte. Začněte od nejdůležitějšího. Podcenění např. doplňování tekutin může být při mnohahodinovém výkonu opravdu nebezpečné. I když budete pít dost, připravte se na to, že vaše moč bude mít po závodě tak tmavou barvu, že vás to vyděsí. V tu chvíli vám dojde, jakou zátěž vaše ledviny podstoupily, a možná k nim budete ohleduplnější. Také je třeba doplňovat energii – co budete jíst, to je skutečně individuální věc, každému vyhovuje něco jiného. Někdo vydrží na gelech, někdo si dá raději polévku na občerstvovací stanici. Je ale jasné, že jakmile vyčerpáte zásobu glykogenu (a to se vám nejpozději do dvou hodin bez jídla stane), budete mít problém pokračovat (o tukové adaptaci vím zatím příliš málo, tak o ní pomlčím, ale brzy o ní napíšu samostatný článek). Stejně tak volba špatných bot může vést k předčasnému ukončení závodu. Na druhou stranu, vezmete-li si špatné kraťasy, prožijete očistec s odřenými stehny, ale na životě vás to neohrozí. Hal Koerner v knize, která bude zmíněna dále, uvádí, že v jednom závodě byly povinné dlouhé nohavice, které sebou neměl, půjčil si tedy „zaručeně unisexové“ legíny. Stupňující se bolest jej dohnala k tomu, že zbývající část závodu odběhl s jednou rukou v rozkroku, což prý vypadalo přinejmenším podivně.

V současné době existuje obstojné množství literatury, kde se dozvíte, jak se na ultra připravit, např. kniha Jasona Koopa „Základy ultramaratonského tréninku“ nebo obecnější „Ultra a dál“ od známého běžce Hala Koernera. Zejména nováčkům tyto knihy ukážou řadu potenciálních problémů, o jejichž existenci by se dozvěděli až v průběhu závodu. Samozřejmě nic nenahradí vlastní zkušenost. Poučky jsou obecné a vy musíte být konkrétní. Musíte si vyzkoušet, jaké boty vám nejlépe sedí a zda v nich uběhnete celou štreku, jaký batoh vám vyhovuje, stejně tak již zmíněné šortky, tričko, ponožky, jaké jídlo zvládnete zkonzumovat po čtyřiceti kilometrech běhu, jak si poradíte s případnou křečí. To, že vás batoh nedře při patnácti kilometrovém běhu, neznamená, že bude stejně příjemný po padesáti kilometrech. Šortky mohou být příjemné, ale co když jsou skrznaskrz mokré? Poběžíte-li závod v letním vedru, věřte, že na nich nebude nit suchá.

I když se důkladně připravíte, vždy se objeví něco, s čím jste nepočítali. Po prvním závodě budete moudřejší, byť na vaše otázky bude vždy několik možných odpovědí. Až budete stát na startu, myslete také na to, že ať vyběhnete sebepomaleji, pravděpodobně to bude příliš rychle. Ze své zkušenosti bych doporučoval pojmout první ultrazávod jako dálkový turistický pochod, který se z větší či menší části běží. Závodní zkušenosti z desítky nebo třeba i půlmaratonu, byť by se jednalo o krosy, vám budou víceméně k ničemu. Jak zjistíte, ultra je prostě něco úplně jiného.