To je otázka, kterou si asi skoro nikdo neklade hned na začátku. Američtí vědci dodnes nevyzkoumali, jestli je to úplně chyba. Když jsem třeba s běháním začínal kdysi já, nebylo to zase až tak moc uvědomělé rozhodnutí. Prostě mě bavilo být venku a hýbat se u toho, protože když jsem se pak vrátil domů, měl jsem neodbytný pocit, že mi sice nic nebylo, ale udělalo se mi ještě lépe. No a když máte k dispozici velmi málo frekventovanou silničku vedoucí jihočeským lesem, případně přírodní cesty přímo v tom lese, nebudete se asi moc ptát proč a jak začít, ale jdete si prostě rovnou zaběhat.

Běžíte zvesela, běžíte pro radost. Tohle stádium mi vydrželo asi osmnáct let. Jen se tedy trochu začaly prodlužovat vzdálenosti a prohlubovat zvědavost, kam až se dá doběhnout, co všechno a jak dlouho se dá vydržet. Až mnohem, mnohem později se přidala taky otázka, jak rychle a nejrychleji by šlo něco uběhnout.

Líčím vám to tady s jasným záměrem dohnat vás k zamyšlení, jestli i vás někdy taková zvědavost nepřepadne. Protože kdyby jo, bude asi nejlepší začít se jí zaobírat co nejdřív. A to už bude chtít tréninkový plán. Nechci vás samozřejmě nikam honit, ale ona ta rychlost je taková mrška, že nám s věkem jako naše oblíbená vytrvalost neroste, ale nastupuje proces zcela opačný. Takže tady platí: Čím dříve, tím lépe. Čím dříve, tím rychleji. Rychlost totiž najdeme až na úplné špici pyramidy, kterou bychom nějakým cíleným, strukturovaným tréninkem budovali.

Vytrvalost – síla – rychlost. Vytrvalost je samozřejmě základ, bez vytrvalosti není při delších bězích radosti. Buduje se sice déle, ale o to déle zase vydrží. Navíc, jak jsem už zmiňoval, má za určitých okolností asi jako jediná sklony se zlepšovat s věkem. Síla je taková zlatá střední položka, no a rychlost je rychlost. Poměrně rychle ji můžete zlepšit, poměrně rychle zase ztratit. Proto je lepší začít s jejím budováním zavčasu. V důchodu by už mohlo být pozdě.

Samozřejmě ale existují i výjimky. Raději se nekoukejte do světových tabulek na maratonské časy v kategorii M70+. Výkony u jmen, jako jsou Ed Whitlock nebo Gene Dykes, navíc ve věku, kdy je průměrný český muž statisticky vlastně už mrtvý, by vás mohly... motivovat. Alespoň já si vždycky při tréninku říkám, že jednou snad budu taky tak rychlý jako kanadský důchodce.